Interlingvistika je obvykle pojímána jako součást jazykovědy, zabývající se tvorbou umělých pomocných jazyků. Za více než století své existence byla definována stále obsáhleji v souvislosi s jazykovým plánováním, jazykovou politikou a interdisciplinaritou. K nejúspĕšnĕjším mezinárodním pomocným jazykům patří latinidy, mj. Esperanto, Ido, Interlingua. Neménĕ významnou skupinou jsou slovanské pomocné jazyky, orientované na slovanskou zónu a vyznačující se odivuhodnou kontinuitou, na jejichž počátku stála staroslověnština, historicky nejstarší případ jazykového plánování v Evropě. Významnou sociolingvistickou roli zde hrála slovanská vzájemnost – pozoruhodné projekty vytvořili mj. Jurij Križanić a Ján Herkel'. V polovinĕ 20. století vznikl nepublikovaný projekt skupiny českých okcidentalistů, k nimž patřil i pozdější esperantský básník Ladislav Podmele, autor zajímavého traktátu "Revolucija v historii interlingvistiki". Internet nabídl nové možnosti tvorby novoslovanských jazyků, a to jak experimentálních, tak pomocných. Jejich vysoká úroveň opravňuje požadavek vytvoření slovanské interlingvistiky jako samostatného odvětví, jak ho propaguje např. Alexandr Duliĉenko.
Journal: SLOVJANI.info